MENU
+420 607 617 595

Jello T.

730
9

Dalibora Mlčáka znám od svých patnácti let a je to můj velký kamarád – chodili jsme spolu na stejné školy, bydleli na stejných intrech i bytech. Dalibor procestoval kus světa a málem kvůli němu zkrachoval Fomapan, což se málo ví. Žil celkem dlouho na Taiwanu a dokonce se tam stihl i oženit. Toto je plakát který jsem pro něj dělal u příležitosti jeho výstavy fotografií (na které jako správná celebrita ani nebyl) z cyklu Jello T. Tato série fotografií má za sebou hodně silný příběh (viz níže). Dalibor na chlapce také uspořádal sbírku a nejen proto je to můj hrdina.

Příběh o Jellovi a jeho matce Nieves, žijících na bývalé skládce Smokey Moun- tain ve filipínské Manile, se odehrává na pozadí dvacenimiliónového megaměsta a chronické chudoby, kdy 40% městské populace žije ve slumech podél řek a dopravních komunikací. To vše bez přístupu k pitné vodě, hygienickým zařízením nebo zdravotní péči. Nieves je jednou z nespočtu chronicky chudých, a pravděpodobně se nikdy nedostane nad hranici chudoby (na Filipínách $1US/den). Její chudoba se s největší pravděpodobností přenese i na její děti. Nievesin příběh by byl příběhem o samém dnu lidské společnosti, kdyby do jejího života nezasáhlo neštěstí v podobě těžkého zranění mozku nejmladšího syna, po kterém zůstal naprosto odkázaný na péči své matky.  Příběh o Jellovi a Nieves dostal daleko hlubší rozměr neomezené mateřské lásky, neuvěřitelné píle a vytrvalosti. Z ploché a pro mnohé z nás neuchopitelné chudoby ve které žije přibližně polovina globální populace, vystupuje příběh Jella a Nieves jako pevný bod který dává této abstraktní mase lidský rozměr našich vlastních životů. Původní reportáž byla otištěna v magazínu Sedmá Generace (3/2014). Dalibor Mlčák vystudoval fotografii na Brněnské Střední škole uměleckých řemesel(dnes SŠUD) a Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Posledních pět let žije na Taiwanu kde pracuje jako korespondent pro Thomson Reuters.